Vývoj minimální mzdy v České republice můžeme sledovat již od roku 1991, kdy byla zavedena.
Její vývoj plynul postupně a zpravidla se zvyšovala každým rokem, někdy i dvakrát ročně, kdy se zvyšovala nejen od ledna, ale poté se přistupovalo k jejímu navýšení i od července toho samého roku.
Možná si už ani nikdo nevzpomene, kolik činila minimální mzda v roce jejího zavedení. Pro současnou dobu bychom mohli říci – pouho pouhé dva tisíce korun! Ale tehdy před celými třiceti lety nebyla průměrná mzda v národním hospodářství na takové výši jako v současné době a minimální mzda dva tisíce korun byla přijatelná.
Postupem času stále rostla, až se od prvního ledna letošního roku 2021 vyhoupla na celých patnáct tisíc dvě stě korun českých.
Proč vlastně vznikla kdysi minimální mzda? Byla přijata jako ochranný prvek pro zaměstnance, to znamená, že jejich mzda nesměla klesnout pod tento stanovený příjem, pokud pracovník vykonával práci na čtyřicetihodinový pracovní úvazek.
A pokud by se stalo, že minimální výše za těchto předpokladů nedosáhl, zaměstnavatel byl p o v i n e n mu doplatit mzdu do výše stanovené zákonem a tento doplatek byl zaměstnanci přiznán „na vždy“. To jest, i když by zaměstnanec následující měsíc měl zúčtovanou hrubou mzdu vyšší než dva tisíce korun, zaměstnavatel mu nesměl srazit doplatek, který mu předchozí měsíc vyplatil. Místy to bylo pro zaměstnavatele demotivující, zvláště, pokud jeho zaměstnanci pracovali v úkole a nedosahovali stanoveného výdělku.
Zvyšování minimální mzdy má vliv na spoustu jiných faktorů.
Například je veličinou, se kterou počítají i úřady práce. Pokud je klient veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a je mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti, smí si „vydělat“ na nekolidující zaměstnání (zároveň s evidencí na úřadu práce) nejvýše polovinu stanovené minimální mzdy, a to na určitý druh pracovního poměru.