Znáte jistě tu paniku, když jej zapomenete ráno doma. Najednou jste jako bez ruky. Nejde ani tak o volání, ale o to, co vše tam máte dalšího. Nyní nevíte, co máte vlastně dnes udělat. Máte tam uložený časový rozvrh, za kým zajít, kam co zanést a tak dále.
Odpoledne snad ani nemůžete do obchodu. Nevíte, co koupit. A tak pečlivě jste si to do mobilu zapisovali, nebo diktovali. A i kdybyste si nakrásně vzpomněli, co to máte koupit, neměli byste čím platit. Bankovní kartu už dva roky neznáte, vše máte v tom malém kamarádovi, bez něhož to vzdáváte.
Nyní jde o to, zda je to zdravá závislost. Pokud na tom někdo jen hraje hry, moc dobré to není. Pokud jde však o účelné věci, je to hodně sporné. Je fakt, že by se měl člověk spoléhat především sám na sebe. Ale jde to ještě vůbec? Proč nosit v hlavě nákupní seznam, telefonní čísla a další věci, když mohou být uloženy mimo náš mozek. Třeba v počítači nebo mobilu. Proti namáhat paměť a zdržovat se tím. Je doba uspěchaná, takže přemýšlení brzdí běh života. Jenže je třeba dávat pozor, aby jedinci nezakrněl mozek, když za něj bude ta krabička dělat úplně všechno.
Na jednu stranu velmi dobrý sluha, ale velmi špatný pán. Když už se někdo neobejde bez toho, aby se na něj každých dvacet sekund nepodíval, měl by zavčasu navštívit lékaře. Ano, tato závislost se dá léčit jako každá jiná, třeba na nikotinu či alkoholu.
Rozumný člověk užívá svého mobilu střídmě, tedy jen k důležitým věcem. Neustále čumět na displej je nezdravé a hloupé. Je třeba se také koukat kolem sebe. Třeba na mraky na obloze, na rozkvetou louku, nebo všeobecně po lidech. O to všechno se civěním do mobilu šidíme a připravujeme. A je to velká škoda. I když se není někdy na co koukat. Ale to se stává skutečné spíše výjimečně. Každá krajina má něco do sebe, každý člověk rovněž. Tak zvedněte občas hlavu od displeje a rozhlédněte se kolem sebe.