Mobilní telefon je něco, co chce opravdu každý člověk. A to hlavně teenager. Ukažte mi nějakého mladého člověka, nějakého teenagera, který by si vůbec nepřál mít mobilní telefon. Já si taky pamatuji ty doby, kdy jsem vůbec neměla svůj vlastní mobilní telefon. Pouze jsem si ho půjčovala od rodičů anebo od sourozenců. Měla jsem dva starší bratry, se kterými jsme si vyměňovali a půjčovali mobilní telefony. A jenom já jsem svůj žádný mobil neměla. Moje máma mi řekla, že mi bude půjčovat ten její telefon. Jenomže ona měla úplně obyčejný starý mobilní telefon, kde se nedaly hrát ani vůbec žádné hry a ani to nemělo fotoaparát.
Tak na co takový mobilní telefon je? Moji dva starší sourozenci sice měli mobilní telefon, kde byl fotoaparát a taky tam byly různé mobilní hry a aplikace, jenomže ty mě vůbec nebavily a sourozenci mi dokonce zakázali, abych tam stahovala různé hry do jejich telefonu. Tak na co mi bude mobilní telefon, když tam nemohu nic dělat? Opravdu hodně mě to vadilo a taky dost štvalo, protože já jediná v rodině jsem neměla vůbec vlastní mobilní telefon. A opravdu hodně jsem si ho přála. A nechápu, proč zase já jako jediná v rodině nemůžu mít něco, co mají ostatní. Protože jsem si o něj napsala Ježíškovi.
To bylo tehdy asi před patnácti nebo šestnácti lety. A světe div se, byla jsem opravdu nadšená, když mi Ježíšek opravdu mobilní telefon donesl. Ukápla mi slzička a byla jsem šťastná, jako kdyby dítěti někdo dal malé štěně. Konečně jsem tehdy měla mobilní telefon, se kterými jsem se pochlubila ihned své nejlepší kamarádce. A víte co? Moje nejlepší kamarádka v ten den na Vánoce dostala taky úplně stejný mobilní telefon, takže jsme se ihned vyměnily telefonní čísla a psaly jsme si sms. Bylo to opravdu perfektní a nikdy na ten okamžik nezapomenu. Na některé dárky nejde zapomenout.